How delusional are they at school for expecting the children to feel enthusiastic about biology

When they don’t even want to be at school in the first place

When they weren’t even asked

To be put into this world

To be put into school

How can you expect enthusiasm of all things?? Under such circumstances

I remember when we had Reading at school

There were serious authors who wrote about one thing while meaning another

And none of these were of any interest to me

Why would I care about what it means to be a human,

They smothered my fire

And put on there a bucket of water

There were years before the fireplace of my soul was dried enough to light the flames anew!!

With whatever sustenance

Whatever

Conan the cimmerian pleae

And now I like this author they made me read about in my youth

Despite going to school

Most of my accomplishments in life are despite having gone to school

No not ”thanks to”

And NO

I’m not thankful for school

I know not everyone has this privilege

It’s maybe just me

Like a letter

In the postal terminal

Getting stuck in the sorting machine

Because it didn’t quite fit

Ripped to shreds

Hello!

There were mice feces on the bed

On the carpet

They’ve moved in in our absence, but the cats are there now!

The cats!

That’s brutal, because mice are beautiful in their own tiny ways

And cats too are beautiful in their somewhat, but still small

Ways

But brutal hunters

Such is the

Duality of life, and

The duality of having dual homes, but only one family to occupy them

There’s an imbalance

But effort is a

Finite resource

You cannot put it everywhere

There’s always trade-offs

The trade offs

sometimes you can put put the cats only

For example

I remember a bush — some hardy shrub all finger-twigs and muted green. In its ornate pot it must have stood as tall as me — all of 2 and a bit feet. It teemed with ladybirds — hundreds. Each with seven black spots on shiny crimson.

It was a mild, clear- day. The bush stood in grandma’s front yard. Or was it the back? A small secluded patio enclosed by hedges — somewhere I didn’t spend much time. Inside was such a loving place.

In this part-memory or fabricated dream, I’m alone. But those ladybirds still seem real to me — bright busy buttons catching the sun.

There was no traffic. No breeze. Just the patio, the hedges, the bush, and those ladybirds: a tiny fleeting perfect universe with edges fading to beigey nothing. A boat in an empty sea without an anchor to place or time.

I look at my daughter, so fascinated by everything. What will be her ladybird bushes? How will those memories fracture in time?

#notes #september2015

aunque la luz está más allá de toda descripción en su aparente enigma la oscuridad me hechiza y plena de incertidumbres a ratos creo que la puedo domar porque sé que es la otra cara de la luz

I dropped off E at the airport, and I cried a hefty amount before she left. I know that she is not gone or anything like that, it’s just a temporary long distance. We game all the time so I know it’s not going to be a huge problem, but I do miss her.

🍒🍑 DĚDEK JEDNOŤÁK A PRDOVÁ KOMUNA ROVNOSTI

Byl jednou jeden dědek, který celý život věřil jen jednomu: „Všeci prdíme stejně.“

Tomu dědkovi se říkalo Dědek Jednoťák, protože si myslel, že ideální společnost je taková, kde má každý:

stejný talíř tlačenky,

stejnou délku kníru,

a hlavně stejnou frekvenci prdů.

To poslední byl kámen úrazu. A taky dynamit celé komuny.

---

🏚️ PRDOVÁ KOMUNA – ROVNOST PRDŮ

Jednoťák zmanipuloval pár starších, unavených, lehce poprdlých dědků, že když budou žít spolu v jedné chatrči a dodržovat „prdovou rovnost“, dojde k dokonalému společenskému modelu.

Komunální pravidlo č. 1

👉 Každý prd musí znít stejně. Tón, délka, vůně, intenzita.

Není-li rovnost v prdu, není rovnost vůbec.

Komunální pravidlo č. 2

👉 Každý musí prdět stejně často.

A to byl problém.

---

😬 TRAGÉDIE NEDOPRDNÉHO DĚDKA

V komuně žil dědek jménem Nedoprdný.

Už od narození mu příroda nadělila prdový motor o výkonnosti skomírající kozy. Dokázal prdnout maximálně třikrát denně a ještě u toho vypadalo, že omdlí.

V komuně však byla norma 14 prdů na směnu. Nedoprdný se snažil. Jedl čočku. Jedl zelí. Jedl fazole namočené v přepálené slivovici.

Výsledek?

Nic.

Maximálně jedno „pffrt“, které ostatní dědci ani neuznali jako prd.

Jednoťák mu dával ideologické školení: „Soudruhu, prdění je práce. Dělej!“

Nedoprdný ale jen zmodral a jednou málem explodoval z opačného konce.

---

💥 MAŠINERIE A PŘEPLYNĚNÍ

Opačný problém měli dva dědci:

Dědek Mašinerie

Dědek Parní Lokomotiva

Ti prděli kontinuálně, jako by uvnitř měli reaktor z jaderné elektrárny. Když dostali za úkol prdět jen čtrnáctkrát denně, jejich těla se začala bránit.

Plyn se hromadil. Tváře rudly. Uši se jim třepotaly. Kolem komuny se vznášel tlak jako před bouřkou.

A jedno ráno oba vybuchli synchronizovaným megaprdem, který:

rozbil střechu komuny,

zaryl do země kráter o průměru 3 metry,

a Jednoťáka odfoukl až do jezevčí nory.

Jezevec ho okamžitě vyhodil ven. Smrděl totiž ideologií.

---

🏳️‍🌈 KONEC PRDOVÉ ROVNOSTI

Po tomto incidentu se komunita rozpadla.

Nedoprdný odjel do lázní pro slabé prdele. Mašinerie a Lokomotiva se vrátili k volnému tryskovému režimu. A Jednoťák stále někde v lese vykřikuje:

„Všeci prdíme stejně!“ a jezevci na něj házejí šišky.

#NSFW

This post is NSFW 19+ Adult content. Viewer discretion is advised.

---

https://soundcloud.com/hustin_art/sets/yuzu-ogura/s-BBrsQVcAkS3?si=fa1bd5a65d874b8db061a8001828860c&utm_source=clipboard&utm_medium=text&utm_campaign=social_sharing In Connection With This Post: Yuzu Ogura https://hustin.art/yuzu-ogura

Yuzu Ogura presents a highly unrealistic figure in terms of bodily proportions. Her limbs are slender, giving her an overall girlish silhouette, but her breasts are exceptionally large, creating a somewhat deformed shape that evokes a cartoon character, making her attractive. …

---

---